Litický kapitán Uhlíř: Letošní halovou sezonu jsme konečně ovládli zcela jednoznačně. Nyní je cílem evropský pohár a obhajoba titulu na venkovním hřišti
Domácí halovou sezonu mají pozemní hokejisté Litic úspěšně za sebou. A když říkám úspěšně, pak myslím opravdu úspěšně. Bilance letošního ročníku byla totiž vůbec poprvé zcela jednoznačná a bez jediné porážky. Závěrečné Final4, které se konalo v plzeňské Lokomotivě pak připravilo velkolepé vyvrcholení se šťastným koncem pro Litice, které titul obhájily potřetí v řadě.
Konec je ale ještě v dalekém nedohlednu a litické hráče čeká hned několik met, ke kterým se chtějí probojovat.
Nejen o tom jsme si povídali s kapitánem Litic – Adamem Uhlířem.
Halovou sezonu máte vlastně za sebou a můžeme říct, že se jednalo o velmi povedený ročník. Jak na něj budete vzpomínat?
„Určitě v dobrém. Konečně se nám podařilo halovou sezonu vyhrát řekněme naprosto zaslouženě. Za celou dobu jsme nepotkali jediného přemožitele. Jedinou ztrátou byla jedna remíza. Z mého pohledu to tak byla velmi povedená jízda se šťastným koncem.
Jsme rádi i za to, že se nám podařilo ovládnout finále v základní hrací době a poměrně jednoznačným výsledkem, jakkoli se ona výhra nerodila vůbec lehce. Samotný výsledek 5:1 ale hovoří za vše.„
Čím si vysvětlujete, že zrovna v letošním ročníku byly Litice takto dominantním celkem?
„Těžko říct. Před několika lety jsme měli takovou zvláštní výsledkovou sérii, kdy jsme vypadli nejlépe v semifinále, někdy jsme se tam ani nedostali. Ty zkušenosti, kdy třeba polovina týmu má podobný progres jako já a do toho se nám podařilo zakomponovat několik nových, mladých, hráčů. Za poslední dva roky získali hodně zkušeností, a i díky to mu jsme dokázali dříve velmi vyrovnaná utkání zvládnout větším rozdílem. „
Jak se u vás v klubu daří pracovat s mladými hráči?
„U nás, musím říct, že ta výchova funguje velmi dobře. Moc příjemně mě překvapili někteří mladí kluci, kteří s námi třeba loni ještě nehráli. Myslel jsem si, že budou mít velmi složitou cestu k tomu, aby se dostali do sestavy na Final4, případně na mezinárodní turnaj, kam pojedeme nyní, ale musím říct, že si o to místo v sestavě svými výkony řekli naprosto oprávněně a stali se plnohodnotnou součástí týmu.
Jeden příklad za všechny… Jakub Homolka, který se do sestavy doslova prostřílel a ukázal velmi dobrou šikovnost. Jsem opravdu přesvědčen, že se nám s mládeží daří pracovat.
Pomáhá nám to i v tom ohledu, že očividně velmi dobře funguje propojení jakési mladické nerozvážnosti se zkušenostmi, které už někteří z nás mají.„
Jak vnímáte rozvoj vašeho sportu v posledních letech? Final4 sledovala velmi slušně zaplněná Lokomotiva…
„Jde to dopředu, ale řekněme si naprosto upřímně, že to jde pomalu. S naším sportem asi nikdy nebudeme konkurenceschopní řekněme třeba florbalu, který má neuvěřitelnou fazonu a zažívá opravdu velký boom.
Je to vidět i celosvětově. Kromě asi Indie a Pákistánu, kde je tento sport na vrcholu, tak ty stadiony nejsou tak moc zaplněné. Nechci tím říct, že by to třeba v Německu, Holandsku, Belgii bylo špatné. Na ta utkání přijdou klidně tři tisícovky diváků, ale u nás k tomu, i vzhledem k relativně malé členské základně, nejsou podmínky.
Ale jak jsem řekl, sune se to správným směrem, neboť v předešlých letech chodilo o poznání méně diváků.„
K Final4 patří i určitá show, která byla umocněna i triumfem Litic. Jak na tento závěrečný turnaj vzpomínáte?
„Panuje obrovská radost. V loňském ročníku jsme v semifinále měli stejné soupeře. Rača se tam myslím probojovala relativně na poslední chvíli. My jsme loni rovněž vyhráli základní část, jakkoli to bylo o poznání dramatičtější. Do poslední chvíle jsme tam bojovali myslím se Slavií a Bohemians. Na Raču jsme tehdy šli s tím, že jsme je dokázali dvakrát porazit, a že to půjde snadno. Opak byl pravdou. Snadno to nešlo vůbec. To utkání jsme zlomili až v poslední čtvrtině, a kdyby nás několikrát nepodržel gólman, tak prohrajeme.
Ten letošní scénář byl o poznání jiný. Do vedení jsme se dostali hned na začátku. Přidali jsme rychle druhý gól. A utkání jsme dovedli do vítězného konce. Za mě to letos bylo o poznání víc v pohodě.„
Nastupovali ste do samotného finále s o něco klidnější hlavou vzhledem k průběhu finálového turnaje i základní části?
„Určitě ano. Bylo super hrát i před domácím publikem. V té hale je vše mnohem víc uzavřené, a tu atmosféru mnohem více vnímáte. Žene vás dopředu 500 diváků, a to je prostě výborný zážitek, a to i proto, že na venkovních hřištích takovou atmosféru prostě neuděláte.
Na Slavii jsme si věřili. Osobně jsem byl rád, že nehrajeme s Bohemians. Je ale pravda, že naše jediná bodová ztráta byla právě se Slavií. V každém případě jsme si věřili, a nakonec se to vyplatilo.„
Co v nejbližší době čeká litický celek?
„Dnes odjíždíme na mezinárodní turnaj druhé nejvyšší úrovně do maďarské Budapešti, kde nás ve skupině čeká mistr Anglie, Maďarska a na závěr nás čeká mistr Polska, čili tři velmi zajímavá utkaní. Co se srovnání týče, tak prakticky máme jednou zkušenost z loňského turnaje v Plzni. S žádným ze zmíněných soupeřů jsme se ale nepotkali.
Pro mě osobně bude největší výzva Anglie, kde se potkáme s celou řadou reprezentantů a účastníků Olympijských her. Pro nás ale hraje fakt, že většina těchto zemí tu halovou část příliš nehrají, nevěnují se jí. V tom máme daleko větší zkušenost. Proti nám hraje fakt, že hráči těchto týmů mají více fyzických a technických dovedností. V každém případě nás čekají velmi zajímavá střetnutí.
Z pohledu tabulky si myslím, že našim největším rivalem bude právě Anglie. Na ostatní soupeře si opravdu věříme.„
Los skupiny by se dal nazvat “skupinou mistrů”. I tak ale předpokládám, že cílem bude dostat se dál…
„Zcela jistě. Naším cílem je jednoznačně zahrát si o postup do té nejvyšší divize. Oproti minulému ročníku by to mělo být o něco složitější, protože loni bylo v nejvyšší skupině deset celků, ale celkem čtyři týmy spadly o divizi níž, a jsou tím pádem u nás. Díky tomu jsme sice outsideři spolu s Maďary, ale my, jak říkám, chceme se porvat o co nejlepší výsledek.„
Čeká vás i venkovní část sezony. I zde obhajujete titul. Co diváky čeká?
„I zde obhajujeme titul a i zde by to bylo potřetí v řadě. Teď držíme pro nás naprosto úžasnou sérii, ve které chceme pokračovat, protože proč by ne. Je to relativně velmi vyrovnaná soutěž, kdy o přední pozice pravidelně bojujeme my, Slavia a Bohemians. Doufáme, že i zde půjdeme do Final4 z prvního místo, protože je fakt, že je díky tomu cesta do finále o něco jednodušší.„
Pro diváka, který se v tomto sportu příliš nepohybuje, může být poměrně matoucí ono přesouvání se mezi halovou a venkovní částí. V čem tkví ten největší rozdíl?
„Určitě velikost hřiště, které je velmi podobné tomu fotbalovému. Jsou tam trochu jiná pravidla – viz možnost zvedat míček do výšky. V hale se hraje na hřišti o rozměru házenkářského hřiště, branka je také stejná, po obvodu hřiště jsou speciální mantinely a míček se vůbec nesmí zvednout. Počet hráčů je pak 5+1.
Halová verze je taková rychlejší, dynamičtější, a pro diváka možná o něco zajímavější, protože se neustále něco děje. Venku je vše přeci jen dál.„
Jak moc je náročné vnímat dvoje pravidla? Kupříkladu florbalisté mají dost často problém naučit se jedny pravidla, natož dvoje…
„Ve finále i my máme problém naučit se vůbec nějaká pravidla. Kolikrát se něco zapíská a my koukáme, a absolutně netušíme, co se děje. Je ale fakt, že až na pár vyjímek je to poměrně podobné, čili je to hlavně o zkušenostech.„
