Máte 400 diváků? A mohl bych je vidět? Nová marketingová kampaň SFČR má poměrně zásadní trhliny
Trhliny, které můžeme nazývat opravdu všelijak. Jako studenta politologie mne napadají pojmy jako alternativní fakt či kreativní interpretace dat. Jako sportovního novináře mne napadá pojem snaha o obhájení neobhajitelného. Svaz futsalu České republiky, v čele s Radkem Lobem, představil marketingovou nabídku, která je plná velmi zajímavých bodů, které stojí za zmínku. A také je zmíním.
Máme svým partnerům co nabídnout
Bezesporu ano. 1.Futsal liga v současné době nabízí velmi pestrou a marketingově bezesporu zajímavou škálu možností pro prezentaci. Takový generální partner se stane hlavní tváří velmi zajímavé soutěže dvanácti týmů, které spolu sehrají 22 kol základní části, zbytku tabulky výrazně odskočí dva kluby, které se také utkají ve finálové sérii. Tuto teorii dokonale podtrhuje fakt, že za posledních šestnáct sezon poznala elitní futsalová liga celé tři mistrovské kluby. Zní to vlastně stejně lákavě, jako sprint na sto metrů mezi atletem a průměrným diskutérem pod článcích na sportovních webech.
Dostaňme nové diváky do hal… v osm večer
Není žádnou novinkou, že se vždy bude Svaz futsalu ze všech sil snažit sport popularizovat. To samo o sobě špatně určitě není, ba naopak, každého sportovce bezesporu láká myšlenka vysoké návštěvnosti na domácích utkáních, aby si i futsalista z Vysokého Mýta mohl alespoň na okamžik připadat profesionálně.
K chuti dostat diváka do haly se poměrně logicky váže i snaha o co nejlepší časy utkání. Tady je to přeci logické.
Ideální čas pro takovou házenou je pátek, či víkendový den kolem 17 hodiny. Hokejová Extraliga se vydala podobou cestou- utkání se hrají, ve většině, v pátek, či neděli nejpozději v 18:30. Stranou nezůstal ani florbal, který většinu utkání odehraje v sobotu a neděli opět kolem 18 hodiny odpolední.
1.Futsal liga ovšem přichází se zcela novým, inovativním, systémem utkání. Svá utkání odehrajeme v pondělí, úterý, v pátek, nebo také o víkendu ve zcela exkluzivních časech mezi 19 hodinou a třeba 20:30. Tento čas má přeci spoustu výhod, ne? Namátkou mě bohužel nenapadá žádná konkrétní výhoda, snad jen slogan, který v případě zájmu, velmi rád ponechám svazovému marketingovému oddělení- „Žene se na vás večeře s tchýní? Dorazte na futsal! Startujeme ve 20:30 a domu se dostanete dvacet minut před půlnocí.”
Přijďte se podívat na strhující akci a mnoho branek
Bohužel, pokud tedy úplnou statistickou náhodou patříte mezi těch slabších deset z dvanácti týmů, těch mnoho branek padne za záda právě vašemu brankaři. Tím pádem se divácky tabulka rozdělí do dvou kategorií. První kategorie na utkání nechodí, neboť pohled na nervově se hroutícího gólmana po sedmé brance v rozmezí jedenácti minut je opravdu jen pro otrlé, případně bezmíry škodolibé, povahy. Druhá kategorie jde zásadně proti rozmyslu některých sportovních ředitelů, jejichž teorie je postavená na tom, že lidé chtějí vidět hodně branek.
I přesto, že se tento argument může zdát na první dobrou logický, v praxi poměrně tvrdě naráží, neboť výsledků typu 13:1, 14:2 či 21:0 už bylo poměrně mnoho, avšak plné tribuny u těchto výkonu nebyly ani jednou.
Z pohledu marketingu pak tato utkání ztrácí i u sportovních novinářů, kterým jdou oči v sloup už při představě, že budou muset popisovat okolnosti dvacetibrankového večera u sportu, který principiálně vychází ze sportu, kdy jedna branka mnohdy přináší tři body.
Návštěvní průměr 400 diváků
Docházíme k němu vlastně různým způsobem, ale myslím, že rozhodně kreativním! Data Zápisu o utkání nám už na první dobrou jednoznačně dokazují, že číslo, kterým se Svaz prezentuje je nadhodnocené řádově o vyšší desítky procent. Nastává tedy otázka, jak jsme došli k té magické hranici 400. Nespornou výhodou je pořádání futsalových duelů ve sportovních komplexech. Ty vám totiž dávají nepřeberné množství kreativity. Na utkání přijde 80 diváků, my ale připočteme kroužek roztleskávaček ve vedlejší malé tělocvičně, přičemž se nám k počtu omylem připočtou rodiče roztleskávaček, vrátní, uklízečky, kolemjdoucí a štamgasti v přilehlé putyce, která má každopádně pravidelně vyšší návštěvnost. Po této jednoduché matematické operaci si umím poměrně reálně představit, že číslovka 400 je reálná, avšak přece jenom trochu odfláknutá. Do příštích sezon navrhuji při počítání zahrnout i hráče s rozhodčími a delegátem, a pokud bude potřeba, překonáme hranice kreativity a započínáme zdravotníka s hlasatelem. Jsem přesvědčen, že se na těch 500 dostaneme.
Rozvoj nechtěného dítěte futsalu
A tentokrát opravdu nemířím na přehršel místopředsedů místopředsedy, ale o základním jmenovateli každého úspěšného sportu- členské základně.
Ta mezi elitními futsalovými kluby je, respektive musí být, neboť je to jedna z podmínek pro účast v nejvyšší soutěži. A tak se nám na světlo světa dostala dorostenecká a juniorská liga, která přináší dva protipóly. Ten první, říkejme třeba oficiální, přináší pohled sportovních či generálních ředitelů o tom, jak je to pro rozvoj futsalu důležité, jaké kladné benefity tyto mládežnické kategorie mají a děkujeme za ně. Ten druhý pól, říkejme reálný, přináší skutečný pohled na realitu, která zní asi ve smyslu: Členskou základnu nám tvoří fotbalisté z jednoho až tří menších fotbalových klubů, se kterými neustále bojujeme o termíny, hráče a personální obsazení. Mládež tak vlastně máme, protože musíme.
Tento poměrně smutný pohled demonstruje fakt, že rozvoj členské základy nelze řešit Lobováním a nařizováním klubům, nýbrž musí dojít ke všeobecné osvětě, která přiměje kluby ke zcela dobrovolné spolupráci s mládežnickými složkami.
